HRÁZ (Brontosauři)

1.
Stál tam na stráni dům, v něm židle a stůl,
pár kůží a krb, co dřevo z něj voní.
S jarem, když máj rozdá barvy svý
tu sosna krásná nad chajdou se skloní.
A říčka stříbrným hávem
se přikryje s ránem,
svý ahoj jí dáš a pak je tu den.

R:
Zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá, svět sní, svět sní.

2.
Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš
a koruny stromů tě přivítaj rosou.
Víš, že času je dost, to znáš
možná potkáš někde dívku bosou.
Po slůvkách, který se říkaj
po dnech něžných stisků
vás uvítá chajda a pak je tu den.

R:
Zazní údolím ...

3.
Však náhle volání táhlé ti přeruší snění
a oznámí všem - je poslední den.
Voda zaplaví údolí,
sosnu chajdu, pohled zabolí.
Ta hráz je potřebná všem
však zabíjí den,
co nosil tě v náručí romantickém.

R:
Zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá, svět sní, svět sní.


Ostrov pokladů 2002