KARAVANA MRAKŮ (Karel Kryl)

1.
Slunce je zlatou skobou na obloze přibitý,
pod sluncem sedlo kožený,
pod sedlem kůň a pod ním moje boty rozbitý
a starý ruce sedřený.

R:
Dopředu jít s tou karavanou mraků,
schovat svou pleš pod stetson děravý.
/:Jen kousek jít, jen chvíli, do soumraku,
až tam, kde svítí město, město bělavý.:/

2.
Vítr si tiše hvízdá po silnici spálený,
v tom městě nikdo nezdraví,
šerif i soudce - gangsteři, oba řádně zvolený
a lidi strachem nezdravý.

3.
Sto cizejch zabíječů s pistolema skotačí
a zákon džungle panuje,
provazník plete smyčky, hrobař kopat nestačí
a truhlář rakve hobluje.

R:
V městě je řád a pro každýho práce,
buď ještě rád, když huba oněmí.
/:Může tě hřát, že nejseš na oprátce,
nebo že neležíš pár inchů pod zemí.:/

4.
Slunce je zlatou skobou na obloze přibitý,
pod sluncem sedlo kožený,
pod sedlem kůň, pod koněm moje nohy rozbitý
a starý ruce sedřený.

R:
Pryč odtud jít s tou karavanou mraků,
kde tichej dům a pušky rezaví.
/:Orat a sít od rána do soumraku
a nechat zapomenout svý srdce bolavý.:/


K pramenům Orinoka 2006, Osgrow 2003