1.
Míle a míle jsou cest, které znám,
jdou trávou i úbočím skal,
jsou cesty zpátky a jsou cesty tam,
já na všech chci s vámi stát.
Proč ale blátem nás kázali vést
a špínou nám třísnili šat.

R:
To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
ten vítr, co právě začal vát.

2.
Míle a míle se táhnou těch cest
a dál po nich zástupy jdou,
kříže jsou bílé a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou.
Bůhví, co růží, jež dál mohly kvést
spí v hlíně těch práchnivejch cest.

R:
To ví ...

3.
Dejte mi stéblo a já budu rád,
vždyť stéblo je záchranej pás,
dejte mi flétnu a já budu hrát
a zpívat a ptát se vás,
proč se účel tak rád mění v bič,
a proč se má člověk bát.

R:
To ví ...