RŮŽE Z TEXASU (Waldemar Matuška)

1.
Jedu vám večer stezkou, dát koňům k řce pít,
v tom potkám holku hezkou až jsem vám z koně slít,
má kytku žlutejch květů, snad růží, co já vím,
znám plno hezkejch ženskejch světů, ale tahle hraje prim.

R:
Kdo si kazíš smysl pro krásu, ať s tou a nebo s tou,
dej si říct, že kromě Texasu tyhle růže nerostou,
ať máš kolťák nízko u pasu, ať jsi třeba zloděj stád,
tyhle žlutý růže z Texasu budeš pořád mít už rád.

2.
Řekla, že tu žije v ranči, je sama s tátou svým,
a že hrozně ráda tančí, teď zrovna nemá s kým.
Tak já se klidně nabíd, že půjdu s ní a rád,
a že se dám i zabít, když si to bude přát.

R:
Kdo si kazíš ...

3.
Hned si dala se mnou rande a přišla přesně v půl
a dole teklo Rio Grande po něm měsíc plul.
Když si to tak v hlavě srovnám, co víc jsem si moh přát,
ona byla milá, štíhlá, rovná, zkrátka akorát.

R:
Kdo si kazíš ...

4.
Od těch dob svý stádo koní sem vodím vždycky pít
a žiju jenom pro ní a chtěl bych si ji vzít.
Když večer banjo ladím a zpívám si tu svou,
tak pořád v duchu hladím tu růži voňavou.

R:
Kdo si kazíš ...


Oswin 1999