SBOHEM LÁSKO (Waldemar Matuška)

1.
Ač bylo mně i jí tak 16 let,
zeleným údolím jsem si ji ved,
byla krásná, to vím a já měl strach,
jak říct, když na řasách slzu má velkou jako hrách.

R:
Sbohem lásko nech mě jít,
nech mě jít bude klid,
žádnej pláč už nespraví
ty mý nohy toulavý
já tě vážně měl moc rád,
co ti víc můžu dát,
nejsem žádnej ideál,
nech mě jít zas o dům dál.

2.
A tak šel čas a já se toulám dál,
v kolika údolích jsem takhle stál,
hledal slůvka co jsou jak hojivej fáč,
Bůh ví, co jsem to zač, že přináším všem jenom pláč.

R:
Sbohem lásko ...


Oswin 1999